Body shaming pěstují i některé pohádky a reklamy

RACIO: S jakými druhy šikany se ve své práci nejčastěji setkáváte?
VANÍČKOVÁ: Nejčastěji se ve své práci, i když naštěstí ne zas tak často, setkávám se šikanou v online prostředí, kde si bohužel lze dovolit téměř všechno. Dál se setkávám se šikanou zaměřenou na vzhled, hlavně na postavu a její proporce. A také na chování, pokud je nějak odlišné od většiny, tím myslím různé psychické poruchy, například tiky, hyperaktivní projevy... Úplně nejčastěji se ale setkávám se sebešikanou, lze-li to tak říci, s body shamingem zaměřeným na sebe, s nespokojeností a odmítáním svého vzhledu, pravděpodobně vlivem nezdravých vzorů z mediálního prostředí.
Hrozí poruchy příjmu potravy, úzkosti i deprese

RACIO: V jakém věku se můžeme s body shamingem setkat? Ať už jako oběť, nebo svědek šikany svých vrstevníků.
VANÍČKOVÁ: Můžeme se s tím setkat v podstatě v jakémkoliv věku, například už velmi malé děti se při sledování nějaké klasické pohádky stávají svědky body shamingu, protože negativní postava je většinou zobrazena s nějakou tělesnou zvláštností – je ošklivá, hrbatá, tlustá... V dospělosti jsme zase pod obrovským tlakem reklamy v jakékoliv podobě, která nám diktuje, kdy máme začít hubnout, jaká je zrovna sezóna, co nosit, jak vypadat a dokonce jak se cítit. V tomto ohledu jsme opravdu pod velkým diktátem trhu a ani si to příliš neuvědomujeme, i když i to se v poslední době pomalu začíná měnit. Chci tím říct, že body shaming je v podstatě součástí naší moderní kultury.

RACIO: A v kterém věku je body shaming nejnebezpečnější, a proč?
VANÍČKOVÁ: Nejohroženější skupinou jsou dospívající, jejichž vývojovým úkolem je vybudovat si identitu a ustálit zdravý vztah k sobě samému. K tomu jsou důležití i ti okolo nás. V období puberty, kdy se toho s tělem i myslí děje tolik, může být i ojedinělá kritika zaměřená na vzhled velmi zraňující a může přispět ke vzniku různých psychických poruch, které jsou typické pro tento věk. Může jít o poruchy příjmu potravy ve všech variantách, úzkostné poruchy, deprese.
Může to odstartovat "nevinný" žertík

RACIO: Jak takový body shaming vlastně začíná? Kdy může jít o nevinné žertíky, a kdy už o šikanu?
VANÍČKOVÁ: Myslím si, že rozlišovat mezi nevinným žertíkem a šikanou není na místě, protože i žertík tohoto typu může mít u citlivějších jedinců negativní dopad na psychické zdraví. Ale samozřejmě šikana se obecně vnímá jako vážnější stav, kterému je daný člověk vystavován delší dobu bez možnosti se bránit, tím pádem jeho důsledky můžou být fatálnější. Ale právě nevinnými žertíky to může všechno začínat.

RACIO: Je jasné, že se sociálními sítěmi, anonymizovanými diskuzemi i jejich zkrášlujícími filtry přišly nové možnosti, jak nesmyslně lpět na dokonalém ale nerealistickém vzhledu a trefovat se do lidí, jejich fyzická podoba těmto modlám neodpovídá. Liší se nějak body shaming v reálu a na sociálních sítích
VANÍČKOVÁ: V reálu můžou existovat jisté brzdy, které nám zabrání na druhého člověka tímto způsobem útočit. Třeba představa, že mě někdo za moje chování pěkně spláchne a sám se stanu terčem kritiky, nebo to, že dotyčného znám i z jiné perspektivy. V online prostoru můžu kritizovat dotyčného opravdu jen podle fotky, podle vzhledu, na základě předsudků, které mám a nemusím je nijak korigovat, takže si můžu na dotyčném pořádně smlsnout a ještě k tomu anonymně.
Oceňujte své tělo

RACIO: Můžeme říct, který z druhů body shamingu je nejnebezpečnější? Jestli ten ve skutečném světě, nebo ten virtuální?
VANÍČKOVÁ: Nebezpečné jsou oba dva. Důsledky můžou mít oba druhy úplně stejné. Navíc pro tu nejohroženější skupinu dospívajících je virtuální svět skutečný.

RACIO: Co mám dělat, abych se nestal obětí body shamingu?
VANÍČKOVÁ: To chce velmi komplexní odpověď. Začíná to u změny ve společnosti, která by měla konečně zavrhnout současný kult krásy. Pokračuje to přes výchovu v rodině, která naučí dítě oceňovat svoje tělo díky jeho síle a zdraví, ne díky vzhledu. Individuálně můžu potom pěstovat dobré vztahy s ostatními lidmi, se kterými se nebudu srovnávat a které nebudu hodnotit. Budu zdravě jíst a zdravě se hýbat. Budu na sebe koukat komplexně, protože nikdo není jenom hrozný a nikdo není jenom skvělý. Budu k sobě milý a soucitný, stejně jako k ostatním.

RACIO: A co mám dělat, když se stanu svědkem body shamingu? Spousta lidí to neví, možná by rádi něco udělali, ale neví co.
VANÍČKOVÁ: Platí to samé, co u každé šikany, jednoduše zasáhnout, dát jasně najevo, že takové chování neakceptujeme, že v tom dotyčného nenecháme. Je nutné do situace nějak vstoupit, nějak ji narušit.

Děkujeme za rozhovor.