Se zákeřnými komentáři se setkávám každý druhý den
S body shamingem se setkala spousta lidí. Ať už v reálním životě, nebo v anonymizovaném prostředí sociálních sítí na internetu. V Raciu jsme se proti této formě šikany rozhodli bojovat a proto jsme spustili kampaň #MojeTeloMojeRacio, ve které na nebezpečí body shamingu upozorňujeme. A také přinášíme příběhy známých osobností, které mají s body shamingem osobní zkušenosti. Přečtěte si, jak se na tento problém dívá Tereza Nachtigal známá jako Pipinění.
Myslím si, že každý člověk, který se rozhodne veřejně vystupovat, se do jisté míry „musí“ připravit na nepříjemné komentáře na svoji osobu. Bohužel je to v dnešní době běžná forma šikany, která se schovává za štítem dobrého úmyslu, jako je například: „Já to s tebou myslím dobře, ty jen nesneseš konstruktivní kritiku, tady jde o zdraví. Mám tě rád, ale…“ Lidé nás znají z videí a sociálních sítí, mají pocit, že jsme přátelé a tím pádem si k nám mohou cokoliv dovolit bez špetky taktu a slušnosti. Znají naše jména, možná znají střípky našich životních příběhů, ale neznají nás natolik, aby nás mohli soudit, komentovat naše zevnějšky, anebo dokonce určovat, co bychom měli a neměli.
Body shaming se netýká jen tlusťochů
Já se se zákeřnými komentáři setkávám prakticky každý druhý den a to jen proto, že jsem tlustá. Na nic jiného lidé v mém případě nepoukazují. Setkala jsem se s komentáři, kdy mi lidé přejí smrt, rakovinu, abych neměla děti a podobně. Dříve jsem si to brala osobně, často jsem kvůli tomu brečela a měla chuť se na všechno vykašlat. Některé tak moc pobuřuje tloušťka, že se nebojí škodit ani v osobní rovině v reálném životě. A to už se jen ptáte: „Proč? “ Snažím se lidem zlepšit den, rozveselit je, nikoho nekomentuji, jedu si svoje, jsem zaměřená pouze na vlastní kontent, ale přesto všechno vás někdo začne nenávidět pro vaši pouhou existenci? Moje tloušťka ubližuje pouze mně samotné, nikomu jinému.
Myslela jsem si, že jsou takhle šikanovaní hlavně tlusťoši. Ovšem, když jsem se podívala na jiné profily, tak jsem se nestačila divit. Viděla jsem u krásné slečny věnující se fitness komentáře, jak „už je moc“, že vypadá jako chlap a nemá prsa. U jiné krásné slečny jsem zase viděla, „hm postava sice pěkná, ale počkej po třicítce a po dětech.“ Tak jako zažívám komentáře typu „už nežer“, u hubených lidí jsem zase viděla komentáře „nažer se.“ Komentování v oblasti těhotenství a mateřství snad ani nemusím zmiňovat. V tu chvíli mi došlo, že i kdybych byla sebedokonalejší, tak se stejně najde někdo, kdo si na mně bude potřebovat odplivnout. Uvědomila jsem si jednu věc, která mi vlastně pomohla vyrovnat se s body shamingem.
Šikana jako zrcadlo
Zjistila jsem, že tohle není o mně, ale o šikanujícím člověku. Šikana a potřeba lidí urážet ostatní je pouze zrcadlo jich samotných. Vždycky říkám: „Ten prst, kterým ukazuješ na nedostatky ostatních, míří právě na tebe.“ Je to pouze ventilace vlastní nespokojenosti. A to bych doporučila všem, kteří se podobnými komentáři trápí, ať už ze strany sledujících na soc.sítích nebo ze strany přátel a rodiny. Neberte si to k srdci, protože vám to nepatří. V naší společnosti se bohužel vzhledu přikládá velká důležitost a o to hůř, že se podle vzhledu určuje také naše hodnota. Pokud se nenaučíme toleranci k jakékoliv vzhledové odlišnosti ostatních, pak se ze společnosti vytratí empatie, soudržnost a soucit. A myslím si, že tohle jsou přesně ty vlastnosti, za které bychom měli bojovat.
Tereza Nachtigal aka Pipinění